Učební materiály
Odborné studie
Meze politické účinnosti: vzdělávání občanů pro demokratickou společnost
"Můžete to zkusit a měnit věci, ale v podstatě se budete jen cítit špatně, že se o něco pokoušíte. Oni ani nechtěli slyšet, co jsem říkal. Nezajímá je to.“
Tímto úvodním vyjádřením učitele Justina nás Joseph Kahne a Joel Westheimer uvádí do prezentace jejich dvou a půl letého výzkumu, který se zaměřoval na hodnocení dopadu projektů v oblasti rozvoje občanských kompetencí k participativní demokracii.
Centrálním jevem, který studie mapuje, je měření rozvoje politické účinnosti (political efficacy) u studentů a učitelů v USA, kteří se zapojili do projektů s cílem pomáhat ve své komunitě, popřípadě navrhovat změny a ty realizovat. Různé projekty byly vždy postavené na principu učení službou (service learning) a zaměřovaly se od jednoduchých akcí jako je čištění místního parku, přes donášení jídla pro lidi bez domova až po přípravu zdravotního centra v komunitě.
Studie se opírá o teorii, že vědomí politické účinnosti je klíčovým aspektem při budování občanských postojů k aktivní participaci ve společnosti. Rozlišujeme dva druhy politické účinnosti - vnitřní a vnější. Vnitřní politická účinnost odpovídá míře důvěry ve vlastní schopnosti efektivně se podílet na politickém procesu. Lidé s vysokým stupněm vnitřní politické účinnosti věří, že jsou schopni se zapojovat do občanských záležitostí. Na druhou stranu vnější politická účinnost odpovídá míře důvěry ve vládu a instituce odpovídat na potřeby a požadavky občanů.
Výzkumníci provedli šetření před vstupem žáků do projektu a pak po dvou a půl letech. Na dvou konkrétních případech je pak ve studii ukázáno, že ne každý, byť velmi dobře vedený komunitní vzdělávací program, vede k pozitivním výsledkům.
Pokud máme úspěšný program, který se dotýká jen nekonfliktních a v podstatě jednoduchých témat, a žákům se daří projekty realizovat, pak jsou jasné pozitivní výsledky na straně rozvoje vnitřní politické účinnosti, jak ukazuje Tabulka 1. Nicméně autoři dodávají: "Studenti jsou ochotni nakrmit hladové, ale už ne myslet nad příčinami chudoby a nespravedlnosti... Studenti se naučili hodně o tom, jak sloužit, ale jen málo, jak ovlivnit a změnit politiku." V těchto projektech pak nedocházelo k žádnému vývoji v rovině vnější polické účinnosti a programům se vyčítá, že nevedly žáky k hlubšímu zamyšlení nad analýzou mocenských struktur a zájmových skupin. Autoři přímo hovoří o depolitizaci občanského zapojení, kdy studenti věří, že to nejlepší, co můžeme jako občané dělat, je pomáhat druhým a že k našemu občanství nepotřebujeme ani vládu, ani politický aktivismus.
Druhý program, který studie popisuje, byl ambiciózní projekt, který se zaměřoval na odhalování strukturální nespravedlnosti ve společnosti. Cílil tak především na externí rovinu politické účinnosti. Studenti ovšem ve své činnosti neuspěli a jak naznačuje Tabulka 2., téměř u všech sledovaných jevů došlo k poklesu. Jak v hladině externí účinnosti, tak v interní. To mělo dopad na ochotu studentů se v budoucnu nejen zapojovat do činnosti ve své komunitě, ale přímo jít i k volbám.
Autoři v textu navrhují některé principy, na které je třeba brát ohled při tvorbě programů podpory rozvoje aktivního občanství u studentů:
- Umístění studentů v efektivně pracující instituci a jejich propojení s ostatními na smysluplné práci. Program by měl být strukturován tak, aby na jednu stranu nechal studenty odhalovat základní příčiny problémů a na druhé straně minimalizoval potenciální pocity frustrace a odcizení, které se mohou vyskytnout během samostatné práce na systémových a těžko řešitelných sociálních problémech.
- Snažit se propojit studenty s podpůrnými skupinami, které je mohou dále motivovat a ukazovat důležitost stálé snahy kontrolovat politické struktury a pracovat na systémových změnách, a to především v těch situacích, kdy se studenti setkají se silným odporem jak vládních, tak i nevládních organizací.
- Třetím doporučením je nechat studenty mít příležitost se setkávat s významnými osobnostmi, které byly nebo jsou aktivní v občanskoprávních hnutích a aktivitách. Takoví lidé, kteří i případech zvůle moci zůstali přesvědčeni a pokračovali dále ve své činnosti, mohou být studentům velkou inspirací.
Na samotný závěr autoři shrnují svůj výzkum rozvoje vnitřní a vnější politické účinnosti: "Studentské aktivity, které se vyhýbají hlavním sociálním problémům a analýze základních příčin nespravedlnosti, nebudou poskytovat dostatečnou přípravu studentů pro často sporné a obtížné úkoly vedoucí k porozumění a změně v sociální, ekonomické a politické dimenzi. Ty rámují takové komplexní jevy jako je chudoba, péče o životní prostředí, nebo rasismus. Pokud se učitelé a studenti rozhodnou, že jsou tyto problémy beznadějné, nebo že je snazší sledovat takové pojetí občanství, které se vyhýbá konfliktům, pak nebude závazek demokracie naplněn."
Celá studie je ke stažení ZDE.